Historie Dětského domova Boženy Hrejsové ve Strážnici
Historie Dětského domova Boženy Hrejsové ve Strážnici sahá do doby po první světové válce, kdy do Strážnice přišla paní učitelka Božena Hrejsová. Byla jedinečnou učitelkou, spolupracovnicí školského reformátora, ředitele Josefa Úlehly, s nímž před válkou učila na Komenského české škole ve Vídni. Učitelství pro ni nebylo zaměstnání, ale poslání. Každé dítě dokonale znala, věděla všechno o jeho rodinných poměrech, v její třídě děti dobře situovaných rodičů pomáhaly svým potřebným spolužákům, dělily se s nimi o svačiny, braly si je na obědy, pomáhaly s ošacením. Jak šťastné byly ty, které učila. Nadané měla k tomu, aby dál studovaly nebo se něčemu vyučily. Dětem z chudobných rodin sama finančně přispívala nebo dovedla získat pomoc a podporu u jiných dobrých lidí. Sama byla velice skromná, na sebe moc nemyslela. Roky nosila šaty po mamince, klobouk si přeformovala z bratrova, kabát, starý a odřený, měla rovněž po mamince, každý ji z daleka poznal. Jako mladá učitelka toužila po vzdělání, každoročně o prázdninách absolvovala univerzitní kurzy pro učitele. Říkávala, že kdo chce jiné učit, musí sám co nejvíce znát. Byla energická a odvážná. Ještě ve Vídni se zapojila do práce v dobročinné instituci České srdce, jejímž prostřednictvím umisťovala každoročně o prázdninách po vesnicích okresu české děti z Vídně. Sama je rozvážela na žebřiňácích a starala se, aby byly zdravé a dobře zaopatřené. Po skončení války a vzniku samostatné republiky přešla do Strážnice, kam se přesunula i činnost Českého srdce. V roce 1921 došlo ke sloučení činnosti této instituce s činností sirotčího spolku. Vznikla instituce s názvem Okresní péče o mládež, kde vedoucí a duší veškeré činnosti byla Božena Hrejsová, které pomáhali zejména učitelé. V roce 1922 zorganizovala koupi poschoďového domu v Židovské ulici, kam byla přemístěna úřadovna OPM a v roce 1924 byl v této budově založen Dětský domov pro přechodné ubytování dětí. Dětem zde umístěným se snažila najít adoptivní rodiče nebo je umístit v rodinách. V seznamu měla stále dost lidí, kteří chtěli přijmout dítě za vlastní, ve Strážnici byly i rodiny, které si ke svým dětem braly 1 - 2 děti do 3 let, na které dostávaly příspěvek 110,- korun měsíčně. Když děti odrostly a měly být umístěny zpět v domově, často se pěstouni raději zřekli příspěvku, jen aby nemusely děti rodinu opustit. Božena Hrejsová byla pro tuto práci zanícená a uměla získat i spolupracovníky. V každé obci okresu byl sociální důvěrník, obyčejně učitel. Ten věděl o každém potřebném dítěti . Každou středu ( byl to feriální den ) přijížděli do Strážnice za paní učitelkou. Ta naléhavé případy urychleně řešívala. Viděla-li potřebné, trpící dítě, neptala s na úhradu, netrvala na formalitách. Neměla ráda papírovou práci, ale práci živou. DD neměl stálých příjmů. Na některé děti přispívala domovská obec 30,- korunami měsíčně, nějakou úhradu poskytl Zemský úřad v Brně a Česká zemská péče o mládež v Brně. Rodičů, kteří by na děti přispívali, bylo velmi málo. Tak tedy držely domov sbírky naturálií pořádané každoročně prostřednictvím škol v okrese. Několikrát za rok objela paní učitelka i mlynáře v okrese, aby byla mouka. Ošacení se rovněž získávalo od dobrých lidí, již starší, obnošené. Paní učitelka měla už své švadleny a krejčí, kteří levně nebo zadarmo šaty přešili a opravili. I své bratry každoročně svlékala ze starších šatů, aby bylo ošacení pro chlapce, kteří šli do učení. V roce 1926 odešla paní učitelka do výslužby a věnovala se pouze sociální péči. Kancelář OPM v Židovské ulici byla útočištěm všech potřebných lidí. Od rána do večera se dveře nezavřely. Paní učitelka dovedla všem pomoci, každému poradit nebo aspoň dobrým slovem potěšit. Byla veselé povahy, optimistická, do své práce vkládala nejen lásku, ale i svou penzi, všechny cesty za intervencemi do Brna i Prahy si platila sama. V roce 1941 dokázala zorganizovat koupi sousedního domu v Židovské ulici, který byl zbourán a na jeho místě vystavěna nová část dětského domova, kde bylo umístěno 20 - 25 dětí.
Činnost OPM úzce souvisela i s činností Červeného kříže, jehož obětavou členkou byla i paní učitelka. Po světové válce zřídila prázdninové kolonie pro chudokrevné a podvyživené děti, které byly přes prázdniny umísťovány ve školách okresu v Nové Lhotě, Hrubé Vrbce, Lipově, Radějově. Pořádaly je společně Červený kříž v Hodoníně, Strážnici a Břeclavi. Byly to každoročně velké starosti se stěhováním do vzdálených míst okresu, a tak se zrodil plán postavit v Radějově stálou ozdravovnu. Paní učitelce se podařilo získat parcelu téměř 12 ha lesa a po několika letech i další prostředky na výstavbu ozdravovny, která začala ještě před druhou světovou válkou sloužit dětem. Němci chtěli ozdravovnu zabrat pro své účely. Zase to byla ona, která tomu zabránila a ozdravovonu pro české děti udržela přes celou válku. Koncem války při osvobozovacích bojích v okolí Strážnice se paní učitelka vypravila pěšky ze Strážnice, aby ozdravovna nezůstala prázdná a nedošlo k jejímu poškození. Tam ji ale zasáhla nepřátelská kulka a ukončila bohatý a plodný život české učitelky a jedinečné sociální pracovnice. Na návrh městského kronikáře Jana Skácela, ředitele školy v.v., byla Židovská ulice, ve které stojí dětský domov, přejmenována na ulici Boženy Hrejsové. V roce 1947 přebral sociální péči stát. Postupem času došlo k vystěhování úřadoven Červeného kříže a budovy sloužily plně ubytovaným dětem. V té době to byl domov internátního typu, kde byly umísťovány děti, které mohly na prázdniny a svátky odjíždět k rodičům. Zároveň s nimi zde žily i děti s nařízenou ústavní výchovou. V domovech internátního typu se děti podřizovaly kolektivnímu režimu, jejich život byl organizován celý den. V letech 1968 - 1969 došlo ke generální opravě budov a domov byl na návrh paní ředitelky Věry Ženatové přebudován na domov rodinného typu, kde byly vytvořeny tři skupiny po deseti dětech.
Život dětí v těchto skupinách je formován tak, aby se co nejvíce přiblížil životu dětí v rodinách. K další přestavbě domu došlo v letech 1991 - 1992. Vzhledem k novým hygienickým předpisům byly vytvořeny dvě rodinné skupiny. Po schválení zákona 109/2002 o Ústavní výchově, který ukládá snížit počet dětí v rodinné skupině z deseti na osm, bylo v roce 2003 přistoupeno k další úpravě budovy domova a byly upraveny půdní prostory pro třetí rodinnou skupinu. Od 1.10.2004 má tedy Dětský domov Boženy Hrejsové ve Strážnici kapacitu 24 dětí. V každé rodinné skupině jsou čtyři pokoje (ložnice dětí), obývací pokoj, kuchyně a sociální zařízení. Své pokoje si děti uklízejí samy, za pomoci tety vychovatelky vysávají společné prostory, v kuchyňkách se učí vařit, péct o víkendu moučníky, vánoční cukroví, připravují jednoduché večeře. Po příchodu ze školy a po krátkém odpočinku se děti věnují přípravě na vyučování. Většina dětí přitom vyžaduje individuální péči tety vychovatelky.
Ve volném čase se děti věnují i zájmovým činnostem v Domě dětí a mládeže, ve sportovních oddílech T.J.Sokol, TJ Jiskra Strážnice, navštěvují zájmové kroužky ve školách, stýkají se se svými kamarády. Čas po večeři a večery prožívají děti dle svých zájmů doma v DD - sledují televizní program, pracují na počítači, hrají různé hry, někteří ještě dokončují přípravu do školy, každý si najde vhodnou chvilku na popovídání si s tetou o svých radostech a starostech, plánují, co bude třeba v příštích dnech udělat či vyřídit. O víkendu je čas na delší vycházky, výlety, návštěvy muzea, sportovní činnost - plavání v krytém bazénu v Hodoníně, bruslení. Každoročně se děti zúčastňují sportovních soutěží a kulturních akcí pořádaných pro děti z dětských domovů v rámci kraje i celé republiky ( plavecké závody v Uherském Hradišti, atletické závody v Uherském Ostrohu, turnaj ve florbale ve Strážnici, přehlídka hudební, taneční a dramatické činnosti dětí Nejmilejší koncert ). Část letních prázdnin tráví děti na různých táborech, jarní prázdniny bývají pravidelně na horách se svými tetami. Snahou všech zaměstnanců DD je vytvořit pocit domova, rodinné pohody, útulnosti, atmosféry, na kterou si člověk vždy rád vzpomíná, která ho vyzbrojuje pro život, která mu umožňuje lásku přijímat i dávat.
