Akce, které pořádáme, nebo kterých se budeme účastnit
Malé letní ohlédnutí
Léto se sice ještě brání předat vládu podzimu a nadále se těšíme z teplých slunečních paprsků, ale čas prázdnin a sladkého nicnedělání se čím dál tím více vzdaluje. Děti si pomalu zvykají na školní povinnosti, i když je počasí stále láká k onačejším radovánkám. Prázdniny v Domůvku byly akční a pestré a děti, které je nemohly trávit se svými rodinami, si také přišly na své. Ti menší se zúčastnili mnoha akcí se strážnickým Domečkem zažívaly akční pobyty na sportovním příměstském táboře, na Litneru nebo na házenkářském a florbalovém soustředění na Kopánkách. Díky Nadaci Moneta Clementia si děti mohly těchto aktivit plně užít. Čtyři děti jsme odvezli na léčebný pobyt do Lázní Kynžvart, aby se jim zlepšil jejich zdravotní stav. Velcí využili možnosti si finančně přilepšit na brigádě a nastoupili jako pracovní posila do firmy LEROS. Tato strážnická firma se nám snaží pomáhat i jinak. Spolu se svými zaměstnanci přispěla na spolufinancování nájmu cvičného bytu, ve kterém se učí samostatnému životu náš plnoletý středoškolák. Navíc - LEROS má nad tímto šikovným studentem už druhým rokem patronát. Velmi si vážíme výborné a smysluplné spolupráce a děkujeme za ni. Další prázdninové aktivity už byly v režii Domůvku. Tety a strejda dětem zorganizovali pestrou směs výletů a rekreačních pobytů. Skupinky našich dětí absolvovaly vícedenní poznávací pobyty v Praze a Ostravě, svezly se parníkem po Brněnské přehradě, navštívily olomouckou ZOO. Společnost Sazka nás pozvala do Pasohlávek, kde pro děti z dětských domovů zorganizovala den plný her a soutěží. Z tohoto výletu jsme si odvezli krásný dárek – tři nová BMX kola. Tradiční pobyt u jezera v Ostrožské Nové Vsi nám sice z poloviny propršel, ale zato jsme měli díky pilotovi, panu Strachotovi, velký zážitek, když nás pozval na vyhlídkový let nad buchlovské kopce. Z ptačí perspektivy jsme tak viděli hrad Buchlov, jehož expozici děti navštívily v rámci jednoho z předešlých výletů. Další prázdninové dny děti trávily cyklo i pěší turistikou, užívaly si kulturních a společenských programů Strážnického léta a tropická vedra prožívaly hlavně u vody. Hojně využívaný malý bazén na zahradě Domůvku děti rády vyměnily i za veřejná koupaliště , aquapark a přehradu na Lučině. Služby města Veselí nám darovaly několik desítek volných vstupenek na veselské koupaliště, kde kromě vodních radovánek si děti pochutnaly i na lákavém občerstvení. Město Kyjov nám zase nabídlo snížené vstupné k bazénům, což jsme také rádi využili. Plavecká sezóna už skončila a voda domovského bazénu zalila naši zahradu a poslední okamžiky léta se vpily do trávníku. Před námi je další pestré roční období, jehož se chystáme také jaksepatří užít.
Září 2023
Olga Lysá
Takový obyčejný distanční den
Adrenalinové sporty, vzrůšo, dobrodrůžo. . U nás nemusíme nic takového vyhledávat. Při distanční výuce si všeho užíváme nad míru. Uznejte sami . Je ráno , spěchám do Domůvku. Potkávám se s tetou a dvěma broučky, Jeníčkem a Mařenkou . Konečně má školka po karanténě a děti mohou do kolektivu. „Dobré ráno, jak se máte?“ „Dobže“, usmívá se Jeníček. Mařenka žaluje: „ Této, Jéňa ráno mluvil sprostě“. Jeníček se blaženě usmívá a kroutí hlavou. „Jéňo, Jéňo, to se přeci nedělá!“ Loučíme se a já spěchám dál. Už před hlavními dveřmi slyším hluk. Aha, to už jsou dole v šatně prvňáci, Jája a Pája. Slyším, jak si vyhrožují, kdo komu nabančí a sotva otevřu dveře, už jsou v sobě. „ Ahoj hoši, to se ani nepozdravíme?“ „Ahoj teto.“ „Ahoj teto“. „ Máte svačinu, pití, roušky, kapesníky?“ Moment překvapení, nic z toho není k mání. Nebyl čas. Měli přece důležitou debatu. Tak honem do kuchyně . Potom Jája běží pro roušku, Pája zase pro sešit, který zapomněl v pokoji. Klasika. Teta jde dolů ze schodů a za ruku vede nešťastné stvoření. Je to ufňukaná Amálka: „ Tééto, já nemůžu jít do školy, mám teplotu a je mi špatně, vlastně mě bolí hlava a taky očekávám průjem!“ „Amálko, to řešíme každý den, ale do školy se chodit musí.“ Co by za to jiné děti daly ( v duchu si říkám – a co teprve tety!). “ V tu chvíli schází ze schodů žák 7.třídy, Jonatán a významně se šklebí. Amálka je zády a jeho reakci naštěstí nevidí. Vzápětí se hrnou ze schodů Ája a Mája: „ Tééto, můžeme jít s vámi?“. Přes noc napadlo trochu sněhu, děti to láká. „Ale jo, pojďte.“ Amálka ožila a zapomněla na všechny smrtelné choroby. Než jsme našli Pájovi zatoulanou čepici, ostatní děti už řádí před domem. Snaží se nabrat do hrstiček co nejvíce sněhu a nacpat ho někomu za krk. Křiku je plná ulice. Paní účetní z Fornaxu otevírá okno a vesele na nás mává. V tomto duchu probíhá i cesta do školy. Amálka sebou dvakrát řízne , dost to klouže. Naštěstí ji chrání aktovka. Amálka připomíná broučka na krovkách. Máchá končetinami a vesele se směje. No sláva, už jsme ve škole. Rychle vyklepat sníh z navlhlých školáčků , pac a pusu , zamávat a honem domů. Za chvíli začíná výuka on line. Tety už pobíhají po domě a budí děti. V náručí mají hromadu notebooků a tabletů, které zanechávají v jednotlivých pokojíčcích. Někteří jedinci jsou odolní a odmítají opustit peřinu. „Vstávej Bobe, za chvíli Ti začíná matematika“. „Ale teto, já teď on line nemám, to vím naprosto přesně“. „ Ale já jsem si našla, že máš hodinu.“ Probíhá asi desetiminutová výměna názorů, Bob se naštvaně podívá na internet a zjistí, že opravdu hodina matematiky už probíhá. Startuje nečesaný nemytý k počítači, aby se přihlásil do výuky. Teta otevírá pokoje princezen. Krasomila s Růženkou tvrdě spí . Princ nikde, tak s nimi cloumá teta: „Holky, už jsem vás dvakrát budila, máte angličtinu! Rychle, připojte se!“ Z postelí lezou dvě mátohy. Sláva, v polovině hodiny sedí u počítačů a připomínají spíše polednice, v lepším případě lesní strašidla. Vlasy rozježené na všechny strany , sedí u stolu zachumlané do deky. Strnule hledí na monitory a sotva vnímají, co jim učitelka právě vysvětluje. V jiném pokoji sedí u počítače Jonatán. Vypadá to, že se na výuku velmi soustředí. Ale ouha, slyším sice hlas učitele, ale na monitoru pobíhají panáčci a neúnavně po sobě střílejí. „Hned to vypni a dělej co máš! “ V dalším pokoji se on line vzdělává Ferda . Vypadá to, že je vše v pořádku až na to, že pod stolem má schovaný mobil a hraje na dálku střílečku s Jonatánem. Moje nervy! Dělám s hochy pořádky a do toho zvoní mobil. Paní učitelka: „Prosím Vás, opět není na výuce Leontýna. Pokaždé ji musím nahánět. Taky neodevzdala už několik úkolů. Moje zprávy ignoruje, nevím, co si mám o tom myslet .“ Tak rychle za Leontýnou. „Co to má znamenat?“ Slečna krčí rameny. Najednou pohasnou monitory. Vyletěly pojistky. Internet se nedaří nahodit. Výborně !!! Ještě svrab a neštovice a je to všechno. Děti vykukují z pokojů, tety pobíhají a snaží se znovu nahodit wifi. Výpadek trval hodinu. „Už je to v pořádku, honem všichni k počítačům a nezapomeňte se omluvit. Jejda, třeťákům už začíná vyučování. „Kde máte sešity, učebnice, pera? Děti pohněte kostrou, zase se připojíte pozdě! Káťo, jaké máš heslo? Jak to že nevíš?“ Rychle za tetou, která sedí u matematiky s Karlíkem a snaží se ho přivést ke správnému výpočtu. Zatím marně. Než zjistím heslo, znovu vypadne internet. Sláva, tentokrát pouze na deset minut. Kolik je hodin? No páni, Mája už měla vyrazit do školy na doučování. A co dělá? Hraje si! „ Májo, startuj do školy, už jsi tam měla být!!“ Další telefon. Tentokrát jiná paní učitelka: „ Psali jsme písemku a Ferda ji neodeslal. Takže má pětku. Krasomila ji sice poslala, ale na každou otázku napsala - nevím. Taky za pět! Zítra je čekám ve škole, vyvolám je na opravu.“ Ferda se hájí, že písemku poslal. No, ale nepřistála na správné adrese Ach jo! Krasomila opáčila, že byla k paní učitelce upřímná, a to by se mělo cenit. Mezitím prvňákům končí vyučování. Teta startuje směrem ku škole, aby je včas vyzvedla. To už bude brzy oběd, konečně chvilka klidu. No a potom to začíná nanovo. Odpolední on line výuka větších dětí, malí rozbalí svou hromadu domácích úkolů a zase je do večera co dělat. Pane Komenský, kdybyste to viděl ! Olga Lysá
Malý turistický sraz dětských domovů
Ve dnech 10. – 12. září proběhl u nás ve Strážnici další ročník turistického srazu dětských domovů. Od roku 1963 se tato akce organizovala celostátně a stovky dětí z dětských domovů tak měly možnost poznávat krásná a zajímavá místa celého Československa. V letech 1975 a 1991 také naše město přivítalo Celostátní sraz mladých turistů dětských domovů.
Několik let po revoluci tato krásná tradice postupně zanikla. Ale v roce 2012 ji vzkřísila bývalá paní ředitelka Solaříková z DD Mikulov. Od té doby pořádáme mini srazy a v jejich organizaci se točí sedm dětských domovů. U nás proběhl sraz v roce v roce 2013.
Ten letošní byl ovlivněn nepříznivou situací z důvodu postupného zhoršování vývoje epidemie. Tři dětské domovy se nám z účasti omluvily a do našeho města přijely děti z Mikulova, Náměšti nad Oslavou, Telče, Zlína, Uherského Ostrohu a šestým účastníkem byli domácí. Mimořádná opatření kompenzovalo také krásné babí léto, takže se děti pohybovaly převážně na čerstvém vzduchu. My, jako dobří hostitelé jsme přichystali pestrý a zajímavý program, v němž jsme využili to nejlepší a nejzajímavější, co naše město nabízí.
V den příjezdu jsme navštívili zámek, kde jsme kromě stálé expozice obdivovali výstavu loutek nádhernou přehlídku krojů z našeho regionu. Prošli jsme zámecký park a ve skanzenu jsme se seznámili s životem a prací našich předků. Předvečerní procházka po městě skončila překvapením u Skalické brány. Zmrzlinový stánek ICE BROTHERS byl připraven na invazi vyprahlých poutníčků a usměvavá paní každému z nich natočila pořádný kornout vynikající studené pochoutky.
Další den nás čekal nabitý program. Hned po snídani jsme se vypravili na exkurzi do modrotiskové dílny a děti pozorně poslouchaly, jak náročná je tradiční výroba látek s těmito unikátními vzory a typickým zabarvením. Po naší návštěvě zbylo v obchůdku s modrotiskem prázdné místo v regálu, kde byly vystaveny roušky. Staly se nejenom originálním suvenýrem ze Strážnice, ale také věcí každodenní potřeby. Potom jsme se rychle přesouvaly do Městského muzea, kde už nás očekával pan ředitel Vratislavský, aby nám přiblížil historii města ,ukázal sklepení a výstavu štamprlek. Nahoře děti obdivovaly modely poskládané ze stavebnice cheva. Poslední skupinka už musela proběhnout naše muzeum v rychlejším tempu, protože nás očekávala paní starostka. V atriu městského úřadu děti krásně přivítala v našem městě a popřála jim příjemný pobyt. My jsme zase poděkovali za hezké přijetí, podporu i finanční příspěvek města. Bylo to milé setkání a naši malí hosté se o paní starostce spontánně vyjádřili, že je to „ ale fakt fešačka.“
Odpolední vycházka do petrovských Plžů vedla po Kosečkově cestě. To proto, abychom dětem ukázali firmu, kde nedělají čipsy, ale brambůrky. Děti si zanotovaly známý reklamní slogan, vytáhly si ze svých batůžků čerstvoučké voňavé hobžovky a za stálého chroustání pokračovaly směrem k cíli. Sluníčko nám dávalo zabrat a do Plžů jsme dorazili totálně zbědovaní. Ale vinný sklep č. 10 otevřel svou chladivou náruč a pan Hartman začal zavlažovat vyprahlé krky vinným moštem, alias dětským vínem. Na obličejích utrmácených turistů se usadil blažený výraz a po chvíli byly děti schopny vnímat výklad o tom, jak vznikly Plže, jak se zpracovávají hrozny a se zájmem si prošly uličky s malovanými sklepy. Cesta zpět, podél Baťova kanálu ubíhala vesele. Děti halekaly a mávaly na projíždějící lodě a také se těšily na večerní táborák.
Další den všechny čekala projížďka po Baťově kanálu i s výkladem o jeho historii, současnosti a okolní přírodě. Jako poslední bod programu byla prohlídka Průžkova mlýna, jehož průvodce, pan Mikulčík, ihned všechny dostal do výborné nálady. Tak ahoj a zase za rok někde jinde – snad.
Velké poděkování a pozdrav patří všem, kteří nás velmi rádi podpořili a takto pomohli ke zdárné organizaci našeho společného putování Strážnicí a okolím.
Jsou to:
Městský úřad Strážnice, Klub přátel dětí z dětských domovů, Národní ústav lidové kultury, Městské muzeum, Hobža snack, pan Hartman - Plže, Ice Brothers – zmrzlina , Zámecké sklepy, Víno Vitis.
Mimořádné poděkování posíláme do Autokempu Strážnice. Není divu, že se těší velkému ohlasu. Pěkné prostředí, výborné jídlo, příjemné jednání , vstřícnost a snaha ve všem vyhovět. A hlavně – nic není problém – to je jistě nepsané heslo všech zaměstnanců kempu.
Olga Lysá
